Skoro v každé rodině nebo okruhu přátel se najde alespoň jeden člověk, který už na začátku prázdnin potají sestavuje novoroční playlist, od srpna pak sestavuje detailní seznam dárků a s prvním žlutým listím ho chytá amok, že letos nestihne napéct sedmnáct druhů cukroví, i když se ve zbytku roku živí bagetami a polévkou z pytlíku. Na vaše poznámky o přehnaném nadšení, popřípadě otevřené pokusy o odpor reaguje nervózním poklepáváním cukrovou hůlkou.

Na jednu stranu, tito lidé mají pravdu v tom, že časné nákupy jsou jediná cesta, jak se vyhnout adventnímu šílenství. Zatímco vy ještě týden před Štědrým dnem nervózně pátráte po kalendáři pro babičku, oni se procházejí po náměstí s punčem v ruce a kupují už tak maximálně svařák a poslední ozdoby na stromek. Tehdy si možná slibujete, že příští roku budete jako oni, a nebudete přípravu nejkrásnějších svátků v roce nechávat na poslední chvíli. Tato myšlenka vás ale možná zase rychle přejde. A to tehdy, až je budete sledovat, jak po bytě nervózně hledají šátek, který sice v létě na Krétě pro maminku poctivě koupili, ale zapomněli, kam ho dali. Nebo tehdy, až se vaše sestra s těhotenským břichem pokusí pod stromečkem zahrát nadšený výskot nad novou sukní velikosti třicet šest, kterou ony dobré duše koupily ve slevách minulý únor.

Na druhou stranu, ani váš soukromý odpor vám nezabrání dávat tyto vánoční nadšence za příklad těm, kdo ještě čtyřiadvacátého ráno na benzínce nervózně přebírají již značně probranou nabídku plyšáků. Ti totiž adventní čas také prožijí v klidu, nejspíše nebudou chybět na žádném z mnoha vánočních večírků, ale na druhou stranu pár dní před Vánoci nejspíše nepůjdou spát. Pod stromkem se pak kromě nabídky benzínky a nejbližší večerky vytasí dost možná i s něčím, o čem jste si celkem dost jisti, že to před časem dostali darem oni. Nesuďte je ale moc přísně, jejich doména, Silvestr, je za rohem.