Když se zamyslíme, jak se vlastně máme? Je náš život lepší než ten, který jsme měli před pár lety? Udělali jsme pro to něco, aby to bylo lepší? Život nám přináší spousty příležitostí i překážek. Díky tomu někdy můžeme hodnotit, zda se máme nebo nemáme dobře. Ale kde je vlastně ta pomyslná hranice toho, co je dobře a co špatně? Každý člověk je osobnost, a proto každý lidský jedinec má jinak nastavené co je pro něj mít se dobře a mít se špatně. A jak to máme jako celá lidská komunita? Máme se líp nebo ne?

Máme se lépe?

Abychom mohli hodnotit to, jak se máme je potřeba mít k sobě dvě proměnné, které je potřeba porovnávat. Ať už je to z pohledu pocitu, času, majetku. Pokud bychom se na to podívali z pohledu pocitů tak starší občané většinou budou tvrdit, že dobře jsme se už měli a teď už to bude jen horší a horší. Mladší generace stále čeká na světlé zítřky. Pokud bychom se na to podívali z pohledu času, tak se můžeme mít lépe z pohledu toho, že máme k dispozici moderní vybavení, máme větší možnosti, vyšší platby, dostupnější vzdělání a velkou možnost cestování. Pokud se na toto téma podíváme z pohledu majetku tak máme možnost mít vyšší majetek, protože přístup k práci jak v rámci naší zemi nebo ciziny jsou neomezené a je jen na každém z nás, jak příležitost využije. Ale je větší konkurence a člověk musí být opravdu expert ve svém oboru, aby mohl něco dokázat. Kdysi tak velká konkurence nebyla.

Dalo by se říci, že pocit toho, zda se máme nebo nemáme líp je velmi subjektivní a je jen na každém z nás, jak na to máme pohled. Hodně záleží také na našich zkušenostech a životní cestě, kterou už jsme ušli. Vždy je dobré věřit na to, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře. není dobré propadat panice a je lepší se snažit o to, aby bylo lépe minimálně pro další generace.