Když jsou děti malé, přejeme si, aby už trochu povyrostly a nebylo s nimi tolik práce. Ale když nás začínají přerůstat, ještě vzpomínáme na období, kdy byly pouhými roztomilými batolaty. Jenže období puberty se prostě přeskočit nedá a všichni – jak děti, tak jejich rodiče – si jím musí projít. Bát se dopředu smysl však nemá. Každé dítě má pubertu trochu jinou, některé mírnější a jiné bouřlivou. Většinou však to, čeho se v duchu děsíme, nepřijde, ale přijdou problémy jiné.

ZKOUŠKA OHNĚM
Protože puberta je především bouření se proti autoritám, pro rodiče je skutečnou zkouškou ohněm. Je opravdu těžké smířit se s tím, že naše dítě si najednou hledá vlastní cestu životem, ve které se s námi už jaksi nepočítá. Jediné, co nás může utěšovat je to, že naše rodiče jsme v pubertě také vytáčeli a i dnešním dospívajícím se tato štafeta vrátí.

Co čekat
Především zvraty nálad a pocitů, prudké reakce, vztahovačnost a odmítání komunikace.

Co dělat
V pubertě je vlastně třeba, abyste se se svým dítětem od sebe oddělili, a to právě proto, abyste se mohli opět postupně najít a postupně sblížit až do vztahu dvou dospělých lidí. Zatím musíte mít jen mnoho trpělivosti. Jednou prostě musíme nad svými dětmi pustit kontrolu, jinak by ani dospět nemohly. Pro Vaše děti je ale i v pubertě nesmírně důležité, aby věděly, že je máte rády a záleží Vám na nich:
· upevňujte vztah = chovejte se k dítěti spíše jako k dospělému, ale zároveň s pochopením
· poznávejte jeho svět = zajímejte se co dělá, ptejte se ho na jeho názory
· stanovte pravidla = jasně vymezte chování a také dohodu o důsledcích
· zachovejte důstojnost a soukromí
· povzbuzujte = nic neberte jako samozřejmost, i když jej někdy máte chuť „přizabít“

Co nedělat
· neklaďte si vinu = nemůžete za to, že vyvádí a maličkosti zkuste házet za hlavu
· nenuťte dítě, aby se Vám se vším svěřovalo